Nedávno došlo k přejmenování značky Consume L.ESS na SOULADÍM. Tím se mění i cedulky na výrobcích. Dělám vše proto, abych všechny výrobky co nejdříve přefotila s novou značkou.

Den lásky

Sebeláska

 

Den svatého Valentýna.

Oslava intimní romantické lásky mezi partnery? 

Legendy praví, že kdysi dávno biskup Valentýn, i přes zákaz Římského císaře, tajně oddával zamilované páry. Za tuto neposlušnost byl odsouzen a právě 14. února zemřel mučednickou smrtí. Vysoká cena je život za lásku? 

 

Další příklad takto vysoké oběti, tentokrát dokonce za neopětovanou lásku, ztvárnil Oscar Wilde v mé oblíbené pohádce „Slavík a růže.” Opravdu byl Wildův slavík, tak pošetilý, že probodl své srdce trnem kvůli jedné rudé růži nebo hledal příležitost k naplnění svého poslání, zazpívat milostnou píseň? Můžeme brát slavíka za pošetilce a biskupa Valentýna za patrona milenců a nebo můžeme oslavit jejich opomenuté hodnoty. Věděli, že pokud nebudou jednat dle svého přesvědčení, nebudou žít v lásce sami se sebou. Připomínáme si opravdu Svatého Valentýna a slavíka, protože položily život pro oslavu partnerské lásky nebo pro něco mnohem hlubšího? 

 

Je to možná už moc otázek takto na začátek, ale chtěla jsem, abychom si pohráli s myšlenkou, že svátek svatého Valentýna a vlastně všechny romantické příběhy nejsou zdaleka postaveny jen na opěvované romantické lásce, ale na něčem daleko silnějším a hlubším. Na něčem, co tu bylo dříve a kvete to v nitru každého z nás. 

Ať už partnera máme, nemáme či ho hledáme nebo jsme ho zrovna ztratili. 

 

Proto bych dneska chtěla zmínit jinou lásku než tu mezi partnery.

Lásku, kterou všechno začíná a taky končí. Je to láska k sobě, někdy se jí také říká sebeláska.

 

A protože je pro nás velmi snadné se odpojit od našeho vztahu, jenž máme sami se sebou a zaměřovat se na to ostatní, hlavně na to mimo nás (na partnerství, rodičovství, na dekoraci sebe nebo svého bytu, na práci či vzdělávání ) je stálé připomínání si, že všechno začíná u nás v našem nitru nezbytností.  




Protože je to právě vztah, který máme sami se sebou, který určuje naši cestu ve vnějším světě. Určuje naše přání, cíle, emoce i to, jaký máme vztah k druhým. 

 

 

 Sebeláska-1

 

 

Nemůžeme od sebe čekat, že vytvoříme vědomý láskyplný vztah s jinou osobou, když nás pohlcují vlastní zranění z minulosti, zášt a máme omezenou kapacitu pro intimitu a hloubku prožívání. 

 

I když všichni chceme začít jinak, nejlépe hned zítra nebo dokonce v dalším okamžiku, cesta k sebelásce nemá žádné zkratky či triky. Je to dlouhá cesta rozpoznávání a uzdravování nevyhovujících vzorců chování, jenž jsme za celý svůj život do sebe zapisovali. 

 

Cesta je dlouhá, trnitá a často i bolí, ale jiná k lásce nevede. 

Můžeme přijmout iluzi o tom, že se nám život jen děje a nebo vystoupit ze své komfortní zóny a vykročit na cestu celoživotního učení a poznávání. 

 

Tvorba vztahu k sobě samým je pomalý a postupný proces znovuobnovení spojení mezi naším tělem, myslí, vírou, emocemi a hlavně hluboké učení, jak se stát svědkem a pozorovatelem vlastních myšlenek.

 

Tady jsou jen zlomky příkladů, jak můžeme budovat svůj vztah k sobě postupně každý den.

 A moje rada je: „Darujme si je jako dárek ke dni lásky.“

 

  • Udělat si čas na procházku v přírodě, uvědomit si sebe jako součást celku a při tom se soustředit na svůj dech. Být přítomný v okamžiku a vnímat puls svého těla. Naladit se na své pocity a jejich signály v našem těle.

 

  • Učit se poznávat své emoce a vzít za ně odpovědnost. Zeptat se sám sebe, co je pod tímto konkrétním strachem, smutkem, radostí či hněvem. Je to skutečné nebo jen odlesk z minulosti. 

 

  • Popsat své emoce, pochopit je, učit se z nich a dávat jim hlas, například při ranní meditaci nebo pod vedením terapeuta. 

 

  • Rozpoznat čas na odpočinek a jít si prostě hrát. Uvědomit si, že dávat hranici našim možnostem je zdravé.

 

  • Rozpoznat, kdy je čas říci si o pomoc a umět o ni požádat. 

 

  • Být laskavý ke svým minulým chybám. Vědět, že i když to chci udělat příště jinak, dříve jsem udělal všechno, co v tu chvíli bylo v mých silách, co umožňoval můj tehdejší stav mysli, mé schopnosti a vědění.   

 

 

Možná, že jsme na své cestě propojení sami se sebou více, než si dokážeme připustit. někdy k sobě býváme tvrdí. 

Místo laskavosti, odpuštění a učení se ze svých chyb, volíme trest v podobě viny a studu.  A i to si odpusťme, vždyť se trestat učíme celý život.

 

Proto oslavme den lásky laskavostí k sobě i k ostatním. 

 

S láskou 

Petra